Besídka 2008: jaké to bylo

Jářku, dobré to bylo. Organizátoři se předvedli v dobrém světle: (i) zvolili vstřícný a nekuřácký Puxpub, (ii) přišli s dvojprogramem, který donutil některé lidi zvracet, (iii) nějak se jim podařilo nalákat i doc. Brázdu.

K prvnímu bodu: prostředí se mi moc líbilo a připomnělo mi samotné začátky katedrového besídkování. Včera večer jsem ty začátky popisoval organizátorům, tak ještě jednou tady, než to zapomenu a umřu. Před dávnými a dávnými časy, kdy ještě členové katedry z nostalgie chodili popíjet smradlavé, nabublané pivo na Stadion, pozvali tehdejší třeťáci některé členy sboru na pivo a předali jim zrcátka, korálky a nožíky na obřízku. Když se to později dozvěděl jeden tehdejší druhák, přišlo mu to jako dobrý nápad a další rok zorganizoval totéž, avšak v open formě (v dnes již zaniklé restauraci Greenwich+1). Pozor, hovoříme zde o roku 1997, tj. o době, kdy se Hongkong vrátil Číně, Moravou prošla stoletá voda, zemřela princezna Diana a teprve se rodil Katedrový blok! Od té doby se vánoční besídky konají bez přestávky, někdy je to lepší, jindy se to moc nepovede. Letošní besídku řadím vysoko, a to i přesto, že se mi nepodařilo přijít ani odejít jako prvnímu z učitelů.

Ke druhému bodu: program spočíval v avízované aukci dárků, přičemž finanční prostředky bylo možné získávat různými úkoly. Organizátoři pro tuto příležitost vyrobili zvláštní filozofické peníze. Zatímco Masaryk byl za deset a Russell dokonce za padesát, Descartes byl drze za pouhé dvě jenotky! Když jsem si stěžoval, řekli mi, že je to seřazeno podle data narození. Taková bezprecedentní hloupost! To bych potom mohl tvrdit, že hlavy na českých bankovkách jsou seřazeny podle ... (václav, karel, komenský, němcová, masaryk, destinová) ... hm, no tak nic. Jedním z úkolů (za deset Descartesů) bylo i pití hnusů, např. láku s hořčicí. Ne vždy se ta substance setkala s kladným přijetím. Stejný výsledný efekt měl na některé účastníky besídky i tradiční recitál kolegy Timka. Mistr po zkušenostech z minulých let sáhl rovnou po svojí prvotině, takže jeho fanoušci bez průtahů dostali to, kvůli čemu vlastně přišli. Jak je již všeobecně známo, já osobně chodím na vánoční besídky kvůli následující básni:

[přetištěno bez svolení autora z jeho sbírky Černý deník, bílý nočník, kterou mám od loňska i s osobním věnováním a za kterou, to vám povídám, dostanu za dvacet let "guču peněz"]

Zde se musím Mistrovi omluvit za to, že jsem ho včera po přednesu této vánoční koledy veřejně obvinil z neznalosti jeho vlastních textů. Tvrdil jsem, že správné znění druhé sloky je V žaludku má vředa/hoven plná střeva. Jak vidno, není tomu tak, nechal jsem se unést šosáckým předpokladem zachování stejného počtu slabik v obou slokách, rovněž jsem se prozaicky soustředil na vředy v žaludku a přehlédl analogii na trůně děda/na žaludku vředa.

Ještě poslední poznámku k programu. Vrcholem večera měla být aukce dárků a já byl krátce po příchodu požádán o vedení této aukce. Brzy se ale ukázalo, že dražba začne až v době, kdy už budu bucat, takže mi čestnou funkci zase rychle sebrali. Takže svoji teorií dárků nastíním pouze zde a jen v hrubých obrysech. Vycházím z předvýzkumu svojí švagrové, která dárky rozděluje na tvrdoše a měkoše. Tvrdoši jsou atraktivnější než měkoši, neboť měkoši jsou většinou kusy oblečení, nejčastěji ponožky. Samostatnou kategorií jsou bezpohlavní dárkové sáčky: je-li šáček dlouhý a protáhlý, obsahuje láhev; má-li šáček jiný tvar, obsahuje čokoládu. Dalším faktorem, který je třeba při detekci kvalitních dárků zohlednit, je hustota dárku, tj. poměr objemu a hmotnosti. Obecně platí, že čím větší hustota dárku, tím lépe. Na základě sekundární zrakové kontroly je však třeba při výběru dárků s vysokou hustotou vyloučit knihy (placatý tvar) a láhve (válcovitý tvar) - pokud samozřejmě nejste intelektuálové, kteří jdou od začátku po knihách a lahvích. Ach, málem bych zapomněl, tento člověk získal pět Descartesů za to, že veřejně přiznal, že si před dvěma týdny listoval ve Störigovi.

Ke třetímu bodu: doc. Brázda byl ve svém živlu, tj. v pivu. Jako mlsná pilná včelka celý večer okupoval výčep a říkal lidem, jestli si teď mají dát Oslavany nebo Richarda. Jistě ho všichni respektujeme jako znalce a roztleskávačku malých pivovarů, a když tedy řekne, že pivo, které právě pijeme, je medová patnáctka - i když pár hodin předtím z téhož sudu podle něj tekla nemedová dvanáctka - komu budete věřit, sudu nebo doc. Brázdovi? Já jsem na straně doc. Brázdy a věřím, že ta dvanáctka tak nějak přirozeně během večera o tři stupně dofermentovala. Apropos, Braník je nejlepší pivo.

Ano, byla to dobrá besídka. Jen ta vánoční čepička kdyby tak nekousala.