FTelč 2009: jaké to bylo fcikháji

Cikháj je velmi tmavé místo, možná to úplně nejtmavší. Přesto se našel Alibaba a 40 účastníků (z toho jeden děkan a jeden dr. J. M.), kteří se nelekli kruté Vysočiny a vyjeli do vesnice, ve které je jediná hospoda zavřená až do popozítří. Univerzitní centrum je takové skromné, dvoupatrové, ale pro potřeby konference posloužilo dobře - vzhledem k tomu, že ony potřeby se omezily na prodlužku, skleničku a (pro některé i) postel.

Letos to dlouho vypadalo, že se konference nebude konat pro nedostatek příspěvků. Nakonec se ale sešlo příspěvků mnoho (12), což mě tak zaskočilo tak, že jsem zapomněl jejich počet snížit na unosnou mez; navíc jsme začali se zpožděním. Nebýt věrné "Plocačky", mého pana Klobouka, věru těžko bychom stíhali večeři. Ke studentským vystoupením jen obecně. Letošní ročník vynikal ve dvou směrech, v prezentačních dovednostech a v ochotě diskutovat. Studenti měli většinou lepší přednes a vystupování než v předchozích ročnících. Jejich příspěvky byly vesměs dobře strukturovány, daly se sledovat, byla u nich jasně patrná snaha o srozumitelnost a vizuální prezentace tomu rozhodně pomohly. Projevilo se to v ochotě diskutovat i v kvalitě diskusních příspěvků. Pokud mě paměť neklame, musel jsem diskusi přesouvat do kuloárů snad po každé prezentaci. Z obsahového hlediska se mi zdálo, že si někteří ukousli zbytečně velký a obecný kus filozofického koláče.

K večeři výborné vepřo-knedlo-zelo; pak kuloár, na který studenti přijeli velmi dobře připravení a do kterého zástupci učitelů velmi rychle vsákli. Já osobně jsem rozdal pár komentářů k vystoupením - zjistil, kdo hodlá zítra snídat - asi šestnáctkrát pronesl zastřeným hlasem: "I am Batman" - a když jsem zjistil, jak málo studentů zná film Napoleon Dynamite, šel jsem raději spát. Spánek mi vydržel asi tak třicet minut, tj. do doby, než se před dveřmi mého pokoje vytvořila debatní skupinka. Ráno bylo kruté, jak jen konferenční rána bývají. Vyrovnali jsme účet ("jezdí sem i právníci, to jsou taky pořádní divočáci") a cestou do Brna koupili v Bíteši u Slámy živiny, v mém případě šlo o mléko a kus kýty. Dr. J. M. cestou zpět konečně usnul.

Díky všem zúčastněným.