Hroch, Blesk a skrytá reklama

Rodiče mojí ženy si kupují nedělní Blesk, protože se jim prý pod ním po obědě dobře spí, neboť je tak heboučký, že když jim spadne na obličej, je to spíš jen takové láskyplné pohlazení. Já po obědě nespím a tak si ho někdy i dočtu. Včerejší číslo obsahovalo v sekci Příroda dvojstránku o rozzuřeném hrochovi, při pozornějším pohledu jde o skrytou reklamu na jistý řetězec čerpacích stanic, který nám v Brně kosí motorkáře, takže mu tímto tleskám. 

Z mého pohledu je ale fotoromán o hrochovi, který nahání černocha k benzince, výjimečný krystalickým protimluvem v textech u obrázků 3 a 4. Nejprve text u třetího obrázku: "Běh o život mohl mít jen jednoho vítěze. I přes své krátké nohy a obrovskou váhu totiž hroch dokáže asi dvě minuty běžet rychlostí téměř padesát kilometrů v hodině. To stačí, aby dostihl každého člověka." Následuje text u čtvrtého, posledního obrázku: "Hroch se brzy zadýchal, a když poznal, že člověka nedohoní, rezignoval vrátil se k obědu." Považuji tuto zjevnou nekonzistenci za obzvlášť rafinovaný způsob, jak (reklamním žargonem řečeno) komunikovat mesidž, že toho, kdo čerpá u Shelu, hroch nedožene, byť hroch teda jako dožene každého maximálně do dvou minut. Věřme, že černošský figurant nemá v ledvinách písek.